Začnu tím, že v USA je největším jídlem večeře. Oběd je menší, ale vzhledem k tomu, co mnozí Amíci v poledne jedí, tak je i tak mnohem vydatnější než u nás. Důležitý je říct, že to, co daný člověk jí, záleží na tom, do jaké skupiny obyvatel patří. A to nejenom z hlediska peněz, ale i třeba náboženství a zvyků rodiny. Třeba takoví muslimové asi těžko vezmou do ruky vepřový a stejně tak hinduisté nepozřou krávu.
Dominantní jídlo je teda večeře a narozdíl od češtiny to slovo neznamená jídlo, které se jí večer, ale jídlo, které je největší z celého dne. V době svátků nebo důležitých dní či oslav je tedy úplně normální, že se bude večeře servírovat ve tři odpoledne.
Hodně lidí pracuje do pozdního odpoledne a tak zkrátka nemají čas na to, aby nějakou večeři uvařili (stejně tak jako u nás oběd), a proto většina chodí do restaurace. Jelikož jsou všichni nadměrně vyplesklí z toho, aby měli dostatečný přísun proteinů, tak si pro jistotu dávají maso každej den. Trošku paradoxní je to, že z toho, že je USA nejtlustší národ na světě, vůbec vyplesklí nejsou.
Všichni jste určitě strašně netrpěliví, kdy začnu mluvit o hambáčích. Takže takhle: jejich místo je na každodenním pořádku v době oběda. Ovšem pravidlem to rozhodně není. Fastfood je totiž nejlevnější a nejrychlejší jídlo, proto jsou skrblíci a méně bohatí lidé odsouzeni k jeho konzumaci, což vyvolává pocit euforie (jak výborně ušetřili peníze) a následné hyperkalorizaci jejich těla. 
:D Tak tahle věta se mě fakt povedla.. No prostě tim chci říct, že pro některé lidi je to jediné jídlo, které dostanou. A co to s nima udělá? Pokud máte asi hoďku a třicet sedm minut, tak můžete zkouknout film a udělat si o tom malou představu. Jmenuje se to „Super Size Me“ a je to dokument o chlapovi, který se rozhodl jíst celý měsíc jenom v McDonaldu a být při tom pod lékařským dohledem. Je to v angličtině, ale fakt to stojí za to.
Teďka zas chvilku o výměnných studentech. Vy se s tímhle setkáte hned první den ve škole. Místo zkázy se nazývá „Cafeteria“. V průběhu roku se střídá asi 10 menu, která jsou ve školní jídelně podávána a denně je navíc v nabídce pizza. Obvykle si můžete vybrat mezi Pepperoni a Cheese, kterou bych si bejt váma nebral, neboť jí je nejdříve třeba vyždímat a opláchnout v umyvadle, abyste se při její konzumaci zbavili pocitu, že máte plnou pusu přepáleného oleje. Nicméně je v nabídce vždy jedno z menu, mezi které patří např. fritované kuřecí kousky, deluxe burger, kuřecí sendviče nebo tacos. Ale žádné strachy. Pokud patříte mezi příznivce chutného oběda, můžete si vyrobit vlastní a pak si ho přinést v papírovém pytlíku s sebou. Tak jsem to dělal já a tak to dělalo pár dalších lidí ze školy. Jo jinak jestli vás zajímá cena takového školního oběda, tak je to 3$.
Exchange studenti jsou obvykle umístěni do rodin, které na ně MAJÍ ČAS, to znamená, že se dá očekávat, že budou mít i čas na vaření vlastní večeře. Situace v mojí rodině byla taková, že se vařilo každý den jídlo podobné našim obědům, s tou výjimkou, že to bylo pokaždé maso. V supermarketech najdete uplně všechno, takže pokud se chuťově neshodnete s vaší rodinou, můžete si obstarat to, na co jste zvyklí. Pokud se chystáte uvařit vaší rodině guláš, jako typicky české jídlo, nezapomeňte si s sebou vzít sladkou papriku, protože tady mají pouze pálivou…tak abyste nedopadli jako já, když jsem tam toho dal vrchovatou lžíci a pak se to snažil vyvážit dalším litrem vody. Výsledkem byla pálivá červená voda s kousky masa, které se i kočka vyhýbala obloukem a tak nakonec skončila v záchodě.
Jediným zklamáním byl pro mě americký chleba. Nebo spíš veka, které se říká „bread“. Vůbec třeba nechápu mýho hostitelskýho tátu, kterej si to dává se šunkou FAT FREE a sladkou plnotučnou FAT FREE:D hořčicí k obědu. Fakt mě to vůbec nechutná (ale to můžu bejt jenom já).
Tím se dostáváme k dalšímu bodu a to je the bussiness of FAT FREE products. I když jsem na začátku říkal, že si Američané neuvědomují, že jsou nejtlustším národem světa, zas tak úplně pravda to není. Samozřejmě, že se do zrcadla kouknou a poznají, že hvězdám Hollywoodu moc podobní nejsou. Proto se snaží kupovat co nejvíc produktů bez tuku, ovšem můj názor je ten, že jejich jeden hambáč k obědu ty tuky spolehlivě doplní. Jediným, kdo na tom vydělává jsou tak výrobci, kteří mají za výrobky bez tuku větší zisk.
Je to celkem dost negativní, ale takhle to je. Chci ještě říct, že stejně jako ve všem ostatním se zvyky liší člověk od člověka, a zejména to platí v USA, kde je každej pes jiná ves. Určitě tam existují lidé, kteří jedí zdravě a jejich počet jistojistě přesahuje počet obyvatel ČR. Procentuelně je to ale stále málo.
Pár dalších článků najdete zde.
